úterý 1. dubna 2014

Digitální storytelling

SLOVNÍK STORYTELLINGU

K vyprávění příběhů můžeme tedy přistoupit z různých hledisek. Všechny jmenované aktivity od storytellingu po videoart spojuje zaměření na tvořivost, a to, že jsou v českém pedagogickém prostředí nové, ale někteří učitelé je již ve své výuce úspěšně vyzkoušeli. To, co by pro učitele mělo být klíčové, je odpověď na otázku, jaké kompetence chce využitím vyprávění a jeho případným spojením s obrazem ve výuce rozvíjet. V případě storytellingu pracujeme s klasickým vyprávěním, technologie ale můžeme využít jako záznamové zařízení.
(Dana Slánská)

Digitální storytelling je termín stále častěji frekventovaný v pedagogickém prostředí, zejména v USA, kde tato metoda práce s žáky a studenty vznikla. Jak ale dokládá úvodní citace z textu Dany Slánské Vyprávěj svůj příběh digitálně, i čeští učitelé (především informační výchovy, to je na tom zajímavé) se začínají o tuto metodu zajímat a zapojovat její prvky do výuky. Pozoruhodné na digitálním storytellingu je, jak obratně v sobě spojuje „staré a nové“. Což ostatně nejlépe vyjadřuje označující pojem, kde „digitální“ pojmenovává využívání moderních digitálních technologií ve výuce a „storytelling“ určuje předmět a cíl práce, tj. vytvoření příběhu naplňujícího základní kritéria, která na příběh klademe (v podstatě základy stanovené Aristotelem v Poetice).
Pozornost si také zaslouží fakt, že to byly prostředky moderní techniky, které iniciovaly zájem o poznávání teorie a praxe vyprávění příběhu a jeho zapojování do výuky v širším měřítku. Stále finančně dostupnější záznamové a postprodukční technologie podněcovaly učitele k jejich využívání ve výuce jako prostředku rozvoje kreativity žáků a studentů. S nástupem osobních počítačů a Internetu se možnosti opět posunuly mílovými kroky dál, počítačovou učebnu s připojením na Internet dnes nalezneme ve většině škol, což je pro některé formy práce digitálního storytellingu dostačující vybavení. Od vytvoření krátké video sekvence či animovaného gagu už je jen krok k vyprávění celistvého příběhu. Ten se ovšem řídí určitými zákonitosti, při jejichž zanedbání hrozí, že sdělení vtělené do příběhu nebude divákem (příjemcem) rozpoznáno či v horším případě příběh diváka vůbec nezaujme. Od otázky „proč vyprávět“ se tak přesouváme k zásadnímu problému „jak vyprávět“.
U žáků a studentů (ale i u běžných uživatelů moderní techniky) můžeme totiž pozorovat zvláštní disproporci mezi kompetencí ovládat digitální technologie (např. sestřihat dohromady několik záběrů, namluvit komentář, vložit hudební doprovod) a kompetencí zvládat vytvoření příběhu při dodržení základních principů (technologie vyprávění). Právě této problematice se věnuje digitální storytelling. Tj. jeho primárním cílem není zvyšování kompetencí v práci s digitálními technologiemi, ale zvládnutí techniky vyprávění prostřednictvím využití součinnosti digitálních technologií a lidské kreativity. Samozřejmě, že tvorba příběhu se může stát i silným motivačním faktorem pro zvládnutí práce s některými z technologií a v současné době především počítačových programů či online aplikací, které nám umožní dosáhnout stanoveného cíle, tj. vyprávění příběhu.
Hranice mezi "klasickým" storytellingem a digitálním storytellingem je zcela zřetelná, zaměříme-li se pouze na použité prostředky. Na jedné straně stojí vyprávění příběhů prosté jakýchkoli "ilustrujících" doplňků (rekvizity, kulisy, technologie), na té druhé výhradně na technologických prostředcích závislé vyprávění (ovšem tuto "závislost" můžeme v době prudce se rozvíjejících technologií a v podstatě neomezeného přenosu digitálních dat označit i za velkou výhodu). Otázkou zůstává, jakým způsobem se storytelling jako ono "umění vyprávět" a digitální storytelling mohou ovlivňovat a vzájemně si prospívat. Odpověď je nasnadě. Patří-li kompetence vyprávět příběh mezi ty klíčové v rámci metody digitálního storytellingu, tak je to právě storytellingová metoda s obsáhlou zásobnicí metod a cvičení, směřujících k rozvoji této kompetence, co se může stát vhodným doplněním digitálního storytellingu při práci v hodinách jiných vyučovacích předmětů než informační výchovy.
Určitě je ovšem potěšitelné poznání, že silný impuls pro znovuobjevování schopnosti vyprávět příbeh vychází v prostředí školní výuky ze strany mnohdy proklínaných a zavrhovaných digitálních technologií.

Žádné komentáře:

Okomentovat